Blogy
Kategorie blogů:
Marketing | Politika | Feminismus | Vztahy
Pořád přemýšlím o tom, co nás dostalo tam, kde jsme. A čím dál víc jsem přesvědčená o tom, že zdrojem všech problémů je fanatismus.
Často se v diskusích setkávám s názorem, že zdravý životní styl vás neochrání před nemocí. Spousta lidí přece bere vitamíny a cvičí a urputně si hlídá jídelníček a přesto onemocní.
Mnozí si myslí, že ano. Ale skutečným problémem jsou lidé, kteří špatným vládám a politikům věří a svou podporou je drží u moci bez ohledu na volby. Opravdu si myslíte, že kdyby 70 % veřejnosti s něčím nesouhlasil, že by to vláda dokázala prosadit? Snad jen nepokrytou silou a očividným terorem.
Úloha médií byla vždy informovat, ale postupem času se z médií staly hlásné trouby všelijakých propagand a názorových směrů. Když to víte, nenecháte se zblbnout a hlídáte si informace, které si pouštíte do hlavy.
Dnes ráno 17. listopadu otevřu internet a už to na mě skáče. Dojatí politici jedou povinnou jízdu. Oslavují svobodu, vzývají ji. Bijí se v prsa, jak ji budou chránit. Ale jaksi si nevšimli, že už tu svoboda dávno není.
Poté, co i ministr zdravotnictví Prymula vlastně přiznal, že si stále drží svůj dobře známý názor, že nošení roušek nemá valného smyslu, je čas zamyslet se. Máme dost indicií na to, abychom pochopili režii celé hry.
Doufejme, že zásadně. Impuls ale musí přijít od voličů. Oni musí dát najevo, jaké si přejí politiky. Jisté náznaky byly vidět už v krajských volbách. Přestože je veřejnost silně strašena, přišlo k volbám o něco více lidí než o minulých krajských volbách. Dominantní ANO něco málo ztratilo, propadla ČSSD se svým „generálem krizových situací“ Hamáčkem. Naopak SPD, jako jediný skutečný kritik vládních opatření, potvrdilo své pozice.
Na sociálních sítích sleduji některé bojovníky za drsná opatření ohledně koronavirové krize. Apelují na solidaritu a postupem času přitvrzují. Straší veřejnost budoucí apokalypsou (která nepřichází) a jejich rétorika se přitvrzuje.
Jen by lidé museli chtít. Ono je obecně těžké přinutit lidi, aby se zajímali o veřejný život. Aktivizují se teprve tehdy, hrozí-li jim bezprostřední nebezpečí. Proto je třeba počítat s tím, že volby nejsou příliš využívaný nástroj ke změnám ve společnosti. Ne proto, že by nefungovaly. Jen proto, že lidi tento nástroj nechtějí využívat a nevěří, že by se jimi dalo cokoliv změnit.
Platí to nejen v současné pandemii, ale i v životě a společenských jevech. Jedině otevřenost, kontakt s okolím, neustálé reagování na nové souvislosti/nové viry, jsou zárukou přežití.