Blogy

Kategorie blogů:
Marketing | Politika | Feminismus | Vztahy

Byť se to mnohým nelíbí, je to tak. Při vši současné pokroucenosti jsou stále politici jen a jen naším zrcadlem. Ukazují nám, jak moc se necháme manipulovat, jak moc jsme ochotni přemýšlet o veřejném dění, jak moc jsme ochotni něco ze svého intelektuálního komfortu obětovat.
Životy se pomalu vrací do normálu a komplikuje to už jen vláda se svým týmem „odborníků“. Lidé se otřepali, pochopili, že se žádná apokalyptická epidemie nekonala a nekoná. Je třeba fungovat, stejně jako dokázali fungovat lidé i při mnoha drsnějších epidemiích.
Ráno jsem zaznamenala informaci, že v rouškách musí chodit i batolata a nemluvňata. Šíří se spousta nesmyslů, tak jsem tomu nepřikládala důležitost. Leč po ověření jsem zjistila, že to není hoax. Zástupkyně ministerstva zdravotnictví skutečně potvrdila, že rodiče, jejichž děti včetně batolat a nemluvňat nebudou vybaveni rouškou, budou pokutováni.
V těchto dnech vidíme, jak Česká televize selhává. Když už si platíme veřejnoprávní média, měla by vždy zachovávat chladnou hlavu a aspoň se pokusit přinést informace co nejvíce oproštěné od bulvární senzace. Místo toho vidíme, jak se redaktoři téměř radují z každého nově nakaženého koranovirem a svými zprávami paniku spíše vyvolávají, než že by chladnou racionalitou lidi zklidňovali.
Evidentně přituhuje, protože neziskovky nám divočí a přistupují k čím dál vyhrocenějším akcím. Hezkou laboratoř ke zkoumání teď vidíme na Slovensku, kde posiluje Kotleba. Tam se aktivisté rojí naprosto ukázkově. Jeden Kotlebovec na laboratorním sklíčku vyvolává doslova překotné aktivity!
Náhodou jsem zahlédla krátký šot z kongresu ODS. Zaujala mě reakce Petra Fialy na nezvolení Alexandry Udženiji. Vypadal naprosto bezradně. V tom jeho výrazu bylo všechno. Celý jeho obličej jako by volal: „Co mám proboha teď dělat?“
V posledních dnech mě zaujalo několik mediálních výstupů. Nejvíce mě překvapil rozhovor s Táňou Dykovou, dříve Vilhelmovou. No ano, měla jsem ji zařazenou ve škatulce zpovykané pražské herečky. Včera jsem ji z ní musela vyndat.
Čtyři dny jsem byla na veletrhu a měla jsem možnost bavit se s různými lidmi. Se zákazníky, se spoluvystavovateli. Mám to ráda, protože se seznámíte s novými lidmi a je to nejlepší způsob, jak se dostat do jiných sociálních bublin.
Pamatujete si, jak Martina Konvičku grilovala v přímém přenosu redaktorka Kroužková za jeho tvrzení, že ve Švédsku s rostoucí migrací roste i počet znásilnění? Ona redaktorka se stavěla do role jediné spravedlivé a v přímém přenosu ze sebe dělala blbku. Co myslíte, dostala vyhazov? Asi ne, protože fakt, že znásilnění souvisí s migrací se stále zamlčuje.
Je to tak, lidé žijí v nevědomosti a na pomalu ubývající svobodu si prostě zvykají. Jsou jako ty žáby, které nevyskočí z pomalu se zahřívající vody, a nakonec se prostě uvaří. Plíživé změny jsou prostě efektivnější než ty razantní, kterých si každý všimne. Možná si řeknete, když si zvykáme, není to tak hrozné. Jenže to zvykání je vlastně podvolování. Ne každý je ochoten se podvolit, ale bohužel kvůli těm, kteří jsou líní se informovat, tak nakonec budeme muset učinit. Bezvýhradně se podvolit a stát se otroky.

Stránky

*Vyplněním osobních údajů souhlasíte s jejich zpracováním. Údaje budou sloužit pouze k rozesílání newsletterů a nebudou poskytovány třetí straně. Svůj souhlas můžete vždy bezplatně odvolat.