Blogy
Kategorie blogů:
Marketing | Politika | Feminismus | Vztahy
Kampaň Lucie Bittalové Měsíc raka rozhodně vyvolává emoce. Otázka je jaké. U mě to vyvolalo znechucení, smutek, lítost. Lucie svou nemoc uchopila úplně za špatný konec. Je mi té děvenky líto. Nikdo se nemá takto trápit...
Dnes mám za sebou opravdu děsivý zážitek. S kolegou jsme byli obklopeni skupinou agresivních cizinců, nejspíše muslimů. Nelíbí se jim naše petice proti kvótám na přijímání uprchlíků. Opravdu se máme bát? Máme se nechat zastrašit?
Opozice bojuje proti pokladnám (EET) a je to tak správně. Bohužel dost hodně lidí pokladny chápe jako nutnost - jinak by se podle nich nedaly vybrat daně. Uvěřili pohádce ministra Babiše o vše řešícím novém systému. Ostatně poslanec Pilný (ANO) v Událostech komentářích jako pokažená gramofonová deska opakoval dokola - pokladny jsou dobře, protože platit daně je dobře. Blahobytní poslanci jako je pan Pilný a sám ministr Babiš evidentně neví o čem mluví.
Na člověka jdou mrákoty z toho, co ten stát na nás pořád chystá. Vrcholem je evidence tržeb a kontrola podnikatelů. Na jednu stranu vidíme ty strašné komplikace, jejichž výsledkem bude ukončení mnoha aktivit. Třeba já už si asi nezaprodávám na jarmarku a na různých prezentačních akcích. Přijdu tak o možnost být v kontaktu s koncovým zákazníkem... A takových bude více a bude to pro ně mít fatální dopady. A na druhé straně je velké množství lidí, kteří si tohle sledování pochvalují. Konečně bude pořádek!
Dnes se projednává novela zákona o ochraně veřejného zdraví. Takže veřejný prostor byl logicky zaplněn spoustou debat o nutnosti očkovat. Sledovala jsem ty debaty bedlivě a nevycházím z údivu. Debata o očkování nám ukazuje děsivé věci. Dost hodně lidí není ochotno zapojit mozek a přemýšlet. Stačí jim povšechné argumenty, které často ani nemají oporu v pravdivých faktech a těch se drží jako klíště.
Aby bylo rozuměno, s určitými typy lidí, propagující islám se nehádám. Tam je to docela marné. Všichni ti příjemci různých evropských dotací, žijící z hlásání tolerance a prosazování pozitivní diskriminace a násilného sociálního inženýrství jsou prostě nepoučitelní. S těmi se hádat smysl fakt nemá. Ale pak je tady skupina lidí, kteří za propagování tolerance za každou cenu nejsou placeni a ani nejsou fanatickými příznivci žádné ideologie. Normální lidi, kteří si zakládají na své slušnosti a čestnosti. A ti se trápí a hájí svůj lidumilný postoj. Mají pocit, že snaha zastavit islám je nelidumilná... Jak se hádat s nimi?
Posledních pár týdnů bylo pro mě docela náročných. Moje pocity dostávají docela zabrat. Kdo to má všechno snášet? Tolik násilí, tolik nespravedlnosti, videa o odebírání dětí, fotky zabitých dětí. Člověk a ženská obzvláště by očekávala, že tomu všemu budeme nějak smysluplně čelit. Ale ono ne. Politici a kompetentní osoby mlží a alibisticky žvatlají z tepla pražské kavárny. Jsem naštvaná a to hodně. Za poslední měsíc jsem řekla více sprostých slov, jak za celý svůj život. A mám toho dost!
Mám ráda film a tak jsem včera udělala tu chybu, že jsem sledovala přímý přenos udělování cen české filmové kritiky. Měl mě zastavit fakt, že to moderoval Václav Moravec, jehož sledování mi způsobuje až fyzickou újmu. Ale film je film a něco se pro něho musí vytrpět. Stálo to za to. Při sledování tohoto přenosu mi došlo hodně věcí. Určitě vím, že do té společnosti, která tak nepokrytě exhibovala na obrazovce, já fakt patřit nechci. Styděla bych se...
17. 01. 2015
Už je to tak - podle všeho jsem fanatik, xenofob a rasista. Jen proto, že chci, aby politici přestali žoviálně žvanit a začali něco dělat ve věcech netolerantního a plíživě se rozlézajícícho islámu, který je ve své vyhrocené podobě zdrojem terorismu. Kladu si otázku, co je zdrojem té "připosranosti" našich politiků a zdrojem té všobjímající naivní "pravdy a lásky", kdy se chceme kalašnikovům postavit rozdáváním kytek a šířením tolerance.
Nedávno jsme na jednom příjemném obchodním jednání vzpomínali na devadesátá léta. „Pamatujete si na to, jak skoro v každém domě ve městě byl nějaký rádoby butik? Každý chtěl s něčím obchodovat a podnikat…“ vzpomínal kolega. Ano, bylo to tak jednoduché. Doba lidi motivovala postavit se na vlastní nohy. Dokonce i moje maminka si na vesnici otevřela obchůdek. Prodávala tam všechno – oděvy, galanterii, potřeby pro školáky, přezůvky a pantofle, v létě pivo a nanuky. Nebylo to o nějakém zbohatnutí. Ale na pokrytí nákladů a skromné živobytí to stačilo. Maminka nebyla nikomu na obtíž a ještě něco málo odvedla státu – leč daně neplatila, protože byla ve ztrátě.