A stejně mám chuť křičet každý den aspoň třikrát. Málo, málo, málo... Jsme zdegenerovaní systémem. Chceme ho porazit jeho zbraněmi – plíživými a pokoutnými nenápadnými změnami. Vymýšlením kliček v zákonech, obcházením smluv a legislativních postupů. Proboha proč? Smlouvy můžeme vypovědět, zákony změnit. Věci je třeba řešit hned a je třeba k tomu použít těch nejsilnějších prostředků. A nejen v případě ukradených dětí. Nikdy nezapomenu na ubohost poslanecké sněmovny, která odmítla dát Norsku najevo, že budeme tvrdě hájit zájmy našich občanů. Stydím se za náš stát – vyjma prezidenta – který vystupuje jako Hujer se švestičkama. Servilně a nechutně – trošku se o naše občany zajímá, ale jen tak, aby náhodou si Norsko nemyslelo, že je nějak kritizujeme.
A my na tu hru přistupujeme. Lidé na demonstraci tleskali opatrným návrhům, nikdo nechtěl křičet se mnou – málo, málo, málo! Je třeba tlačit na představitele vlády, prezidenta a nebát se přistoupit k nadstandardním způsobům řešením – vypovězme velvyslance Norska, zrušme pro občany Norska bezvízový styk, zadržujme jejich občany, prostě cokoliv! Copak lze na jednoznačnou zvůli Norska reagovat mírnými prostředky? Čas běží a my se tady pokoušíme opatrně obejít systém, ale děti rostou a citová zranění všech se prohlubují. Děti už dávno měly být v České republice v péči našich vlastních psychologů, blízko své biologické rodiny. Páky na to jsou! Jen se je bojíme použít.
A tak je to se vším. Je něco špatně? Komplikuje něco lidem život? Reakce je většinou vlažná a pomalá. Ono to nejde tak rychle změnit, je v tom moc peněz a moc lidí by přišlo o práci. No a co? Proč má většina národa trpět jen proto, že pár lidí by přišlo o práci? Zrušme ty hloupé zákony, zrušme ty úřady, které jen buzerují lidi, a přestaňme okolo toho chodit po špičkách. Každý akorát ví, proč něco nejde. Ale musí to jít!
Je Česká televize zbytečná? Tak ji zprivatizujme – co nejdřív a bez nějaké zbytečné nostalgie. Je systém ochrany dětí v Norsku zvrácený a nelidský? Je, tak se ho nebojme pojmenovat a začít dělat rychlé kroky na ochranu českých dětí v Norsku. Proč bych měla poklonkovat představitelům země, kde se dějí takové hrůzy srovnatelné jen s nacistickými metodami. Roste nám podobný systém v Česku? Roste! Tak to proboha pojmenujme a netvařme se, že se s tím nedá nic dělat.
Je islám zpátečnický a ponižuje ženy? Je zdrojem pro nechutnou radikalizaci vedoucí k terorismu? Je, to se dnes opravdu dá jen těžko zakamuflovat. Vždyť to všichni vidí, každá ošátkovaná žena je toho důkazem, každý násilný čin z posledních dní o tom křičí do světa.
Je manipulováno veřejné mínění? Je a je to odporné! Tak se proboha netvařme, že je to normální a že to musíme přijmout. Nebojme se do toho říznout. Je třeba řešit Českou televizi, Český rozhlas a taky zdroje, kde se vymývají mladým lidem mozky – humanitní studijní obory českých vysokých škol prolezlé neomarxismem až na půdu. Nelze to přehlížet a kuňkat něco o potřebě filosofických studií.
Problémy se totiž dají řešit jedině tehdy, když se přesně pojmenují. Chození okolo a po špičkách je k ničemu. Nebojme se zbavit té ovčí mentality, nemáme co ztratit. Kosmetické změny jsou k ničemu. Potřebujeme zásadní obrat. Ke svobodě a k normálnosti. Pryč od chimér pachatelů dobra, kteří jsou nejvíc podobní nacistickým plánovačům.
Mám toho dost. A apeluju i na vás – přestaňte být ovce! Otevřete oči a nebojte se jasných pojmenování. Bez toho se dál nedostaneme. Bohužel - budeme muset udělat změny, které postihnou mnoho lidí. Ale vadí to? Vadí, že pár neschopných aktivistických novinářů se ocitne bez práce? Vadí, že vymývači mozků z vysokých škol přijdou o práci? Vadí, že Norsko bude dotlačeno k řešení svého systému, který je zrůdný a nelidský? Vadí, že se cizinci v naší zemi budou muset chovat podle našich zákonů a pravidel? Vadí, že všechny ženy v České republice budou požívat rovnoprávného postavení? Komu proboha toto může vadit?
Mně ne a já věřím, že většina mých spoluobčanů se vykašle na dodržování stupidní ovčí mentality a vystoupí z toho stáda, které se naštěstí stále zmenšuje.
Eva Hrindová, 19. 1. 2016
