Blogy
Kategorie blogů:
Marketing | Politika | Feminismus | Vztahy
Jsem náruživá čtenářka s nevybíravým vkusem. Čtu všechno, co mi přijde pod ruku. Mám jen jednu podmínku, nesmím se u toho nudit a musí to být vtipné a optimistické. Existenciální a depresivní věci jsem četla asi tak do čtyřicítky. Teď už nemusím. Prostě čtu jako formu psychické očisty, jako prevenci depresí a smutků. Mám ráda šťavnaté příběhy, které mě donutí zapomenout, že život není selanka. Vybírám si příběhy ze zajímavých prostředí, protože mezi řádky dostanete zajímavý popis prostředí, kam se normálně nedostanete. Předpokládám, že autoři románů píšou většinou o něčem, co znají, tak jako bonus k zamilovanému románu dostanu popis toho, jak funguje maloobchod ve Skotsku, jaké jsou omezení při rekonstrukci památky v Irsku nebo jak přesně funguje redakce ženského časopisu v Londýně.
Už několik let přemýšlím o tom, proč se řítíme do čím dál větších průšvihů. Píšu o tom, mluvím o tom, analyzuju chování lidí. A postupně si dávám věci dohromady. Hodně mi pomohla má neúspěšná senátní kampaň. A aktivita v antiislámském hnutí. To jsou nenahraditelné zkušenosti. Otevřou vám jiné úhly pohledu, které vám jinak zůstanou zamlžené.
Jakoby ani nebylo jiného tématu. Ale vypadá to komicky, když zloděj volá „chyťte zloděje“. Protože přesně tak se ten „hon“ na Babiše dá interpretovat. Není se tedy co divit, že jeho voličská základna se rozrůstá a to i přesto, že argumenty antibabišovců jsou mnohdy racionální.
Poslední dny rozvířily dění dvě události. Černoch v letáku Lidlu a nehezká černoška jako Miss Helsinky. Reakce byly v ojedinělých případech až děsivé a vylekaly i mě. Není divu, že to některé útlocitné povahy donutilo reagovat. Najednou všichni dokazovali svou lásku k černochům, vyjmenovávali své exotické přátele a předháněli se v odsudcích buranů, kteří nejsou dost nad věcí a chtějí na svých letácích jen bělochy.
Události posledních dní nám ukazují totální slabost a neschopnost evropských politiků – všech bez výjimky. Naši politici nijak nezaostávají a svými výroky a nečinností marasmus evropský jen přenášejí k nám. Nadáváme, nechápeme, vyzýváme je k odchodu. Rozumný člověk totiž chování politiků nechápe. Copak může být někdo tak neschopný? Může. Sami jsme si tam takové navolili.
Poslední dny rozvířilo několik kauz. Asi nejzajímavější jsou vždy ty o lidech. Umřel Fidel Castro a Ortel dostal dva slavíky. Diskuse o obou událostech byla v mnohém poučná. Vždy je těžké hledat nějakou objektivní pravdu a někdy to vlastně ani nejde. Život není černobílý. Hledáním pravdy děláme někdy více škody, než užitku. Ono to metání silných slov často slouží jen jako palice k výprasku oponenta.
Poslední dva roky byly pro mě nabité událostmi a nemůžu říct, že bych se byť na minutu nudila. Vymezení se vůči islámu mi přineslo do života tolik nových lidí a extrémních zkušeností, že je to až s podivem. Něco tak odpudivého může být zdrojem něčeho dobrého.
Gratuluji novému prezidentovi USA. Donald Trump není žádná loutka, není to muž, který by se uchyloval k líbivým gestům. Politická korektnost není v jeho rejstříku předností a to je obrovsky osvěžující. Nevíme, jaký bude prezident, ale můžeme očekávat změnu a to je dobře!
Zdá se mi, že po volbách jsme všichni v nějakém útlumu. Rok a půl jsme se pokoušeli přetavit aktivistickou angažovanost do politického výsledku. Síly se přeskupovaly, spolky vznikaly a zanikaly, vše se měnilo za pochodu. Na nic nebylo dost času, lidí a sil. A podle toho také volby dopadly. Konečně ale víme na čem jsme a to je dobře.
Beseda s Lukášem Lhoťanem byla velmi podnětná. Můžete litovat, že jste nepřišli. Jak správně poznamenal jeden diskutující na mé stránce, je dobré znát svého nepřítele. A pan Lhoťan o islámu a české muslimské komunitě ví hodně.