Sama se o veřejné věci zajímám a svou nejbližší rodinu o všech úskalích informuji a snažíme se dopady špatného stavu státní moci eliminovat. Snažíme se být maximálně nezávislí a svobodní. Pečujeme o své zdraví a využíváme jen nejnutnější služby akutní péče. Proč taky ne, zdravotní pojištění si platím a není zrovna malé – vzhledem na to, jak málo zdravotních služeb využívám.
Ale pak vidím okolo sebe lidi, kteří důvěřují. A plně spoléhají na služby, které má zajistit stát. V konečném důsledku jsou tito lidé absolutně nechráněni. Je mi jich líto. Jsou jen masou, která je lehce manipulovatelná a ovladatelná. Je mi líto mladých žen, které se cpou hormony, protože mají pocit, že tak budou více svobodné. Je mi líto seniorů, kteří svému lékaři věří každé slovo a ládují se všemi léky, které jim farmacií zkorumpovaný lékař předepíše. Je mi líto rodičů, kteří vychovávají své děti ke zničující toleranci a slabosti. Je mi líto lidí, kteří se upnuli k neprověřeným vakcínám a teď trpí a jejich podvolení se ohrožuje zdraví celé společnosti. Je mi líto lidí, kteří uvěřili tomu, že nenávist je znakem slušného člověka a že konfrontace a válka je lepší jak domluva.
Tito všichni věří státu. Že on je tím garantem správnosti, spravedlnosti a pravdy. A tak věří školství, zdravotnictví a justici. A naučili se nepochybovat. Zlí lidé, kteří chtějí druhé ovládat a vydělávat na nich dosáhli svého. Protože se jim splnil sen. Pochybnosti jsou zlé, otázky jsou nepřípustné. Cenzura se děje a děje se v zájmu zla.
Často hovořím se svou kamarádkou, která ještě před pár lety žila v nevědomosti a bez potřeby klást otázky. Tehdy měla spokojený život. Dnes prohlédla a to, co vidí ji stejně jako mě děsí. Masa lidí, která nechce nic vědět a nutí k tomu i ostatní. Masa lidí, která přistupuje na omezení své svobody a dnes i na zásadní poškozování svého zdraví a zdraví svých dětí. A nutí k tomu i ostatní.
Co s tím? To je otázka, kterou si klademe každý den stokrát. Co proboha s tím? Jak uchránit sebe a varovat společnost? Jak zabránit tomu nejhoršímu? Jak, jak?
Nejde s tím nic dělat. Lidé se musí probudit sami. Nemůžete je k tomu nutit násilím. A nemůžete se ani vystresovat z toho, co vidíte. Musíte ochránit sebe a své blízké a dělat maximum pro to, aby se okruh lidí, kteří to vidí, zvětšoval. To je naše jediná naděje. A řekněme si – nenasytnost uzurpátorů roste každým dnem a dělají velké chyby. Nutí dělat lidi neskutečné věci a tím se odkopávají. Jen ať tlačí na pilu! Jen ať nutí lidi dělat psí kusy, které už jim nesežere ani ten nejtupější občan. Jen houšť a větší kapky! Protože to je cesta k našemu prozření a k následnému probuzení.
Už je nejvyšší čas vzít si zpět vládu nad našimi životy.
