Co se schová za mediální paniku?

V těchto dnech vidíme, jak Česká televize selhává. Když už si platíme veřejnoprávní média, měla by vždy zachovávat chladnou hlavu a aspoň se pokusit přinést informace co nejvíce oproštěné od bulvární senzace. Místo toho vidíme, jak se redaktoři téměř radují z každého nově nakaženého koranovirem a svými zprávami paniku spíše vyvolávají, než že by chladnou racionalitou lidi zklidňovali.
6. 3. 2020 11:12 | Link: http://www.evahrindova.cz/node/541

Dovedete si představit, co by se asi tak dělo, kdyby nám hrozilo skutečné a vážné nebezpečí? Stačí jen pozorovat, co veřejnoprávní redaktoři (i v Českém rozhlase) rozehrávají za peklo na zemi okolo roušek. Na místě by byla reportáž, kdy by bylo jasně řečeno, jestli vůbec a jak roušky chrání nebo nechrání před šířením infekce. V žádném příspěvku také nenajdete informace, které by počty nakažených a mrtvých srovnaly s vlivem standardních chřipkových virů…

Rozumný člověk si tedy tyto informace dohledá sám a utvrdí se v tom, že veřejnoprávní média potřebují změnu. Rozumný člověk nehysterčí z vyvolaných afér a v klidu sleduje dění i za clonou, která vznikla z paniky okolo koronaviru.

Neměla by nám uniknout jednoznačná invaze, kterou pomocí migrantů vyvolává Turecko. Bezpečnostní rada státu by neměla mudrovat na jednotkami nakažených koronavirem, ale především nad systémem rychlého opevnění hranic, pokud by se Erdoganovi podařilo migranty vpustit do Evropy. Na místě by byla i rychlá pomoc Řecku, kde se dnes skutečně bojuje i za nás – rozhodně více než třeba v Afghánistánu. Rozumný člověk sleduje i chování politiků a skládá si obrázek, který mu pomůže v dalších volbách.

Pro naši budoucnost, pro naši svobodu, je klíčové i rozhodnutí sněmovny ohledně vydání poslankyně Maříkové za její výroky ohledně migrace. Popsala jen současný stav, řekla pravdu. Sněmovna by měla apelovat na vládu, aby represivní orgány přestaly takové výroky stíhat. Je to skandální a v lidech to podporuje pocit nespravedlnosti. Vidíme totiž, že jiné výroky se skutečným nenávistným podtextem nejsou nijak stíhány. Správně je to tak, že slovní výroky - byť nenávistné či vulgární a neslušné - by v rámci ústavního práva na svobodu slova, měly být chráněny.

Pokud by represivní orgány nadále pokračovaly ve stíhání lidí, kteří se vyjadřují kriticky k migraci, situace by se nadále zhoršovala a řešení neblahého stavu by se mohlo více oddalovat. Proto je tak důležité uchovat si svobodu slova. Jen tak budeme moci přenášet na naše volené zástupce skutečné obavy a tlačit na to, aby konečně jednali. Je neštěstím, když lidé provokováni mediální hysterií, očekávají zbytečná gesta ohledně koronaviru, a nutná opatření kvůli hrozící migraci nikdo nevynucuje.

Neříkám, že nemáme být obezřetní ohledně šíření jakýchkoliv nemocí, ale chovejme se realisticky a vyhodnocujme všechna důležitá fakta. Nenechme si vnutit zkratkovité a manipulativní pohledy.

Je absurdní, když vládu donutí zavřít hranice jakýsi vir (ohrožuje populaci jen o malinko více než běžná chřipka) a miliony migrantů připravené zaplavit Evropu s mnohem horšími důsledky a bez možnosti, jakkoliv se bránit, vládu nechávají v klidu. Naopak – dokonce ještě mají tu drzost stíhat poslankyni za výrok, který není ani nenávistný ani nevyzývá ke genocidě, jen popisuje stávající stav a upozorňuje na nebezpečí, které Evropu a její obyvatele nevratně poškodí.

Tak přemýšlejme…

Zdroj obrázku: Gunduz Aghayev - jeho FB stránka

 

Další články, blogy, videa

Z toho celkového nadšení nad přijetím premiéra Fialy u prezidenta USA je mi až stydno. Připomíná mi to scény klanění se poddaných u svých pánů.
V sobotu odpoledne mi volala má nešťastná slovenská kamarádka, aby se podělila o své obavy z výsledků voleb. Měla strach z toho, že Ivan Korčok...
Od roku 1986 až do roku 1994 jsem žila na Slovensku. A byla jsem aktivním občanem. V Žilině jsme po roce 1989 začali vydávat kulturně-politický...
Jsem asi trochu postižena tím, že lpím na logice. Mým oblíbeným předmětem byla matematika a miluju, když čísla a fakta tvoří logickou konstrukci....
Kdo si zažil léta před rokem 1989, neubrání se srovnání. Najednou zažíváme principiálně stejné situace, jen v jiném šatu. Naprosto typickým jevem,...
*Vyplněním osobních údajů souhlasíte s jejich zpracováním. Údaje budou sloužit pouze k rozesílání newsletterů a nebudou poskytovány třetí straně. Svůj souhlas můžete vždy bezplatně odvolat.