Když je umělec víc než nájemný bavič

Umělci dřív vlastně jako respektovaná kategorie úplně neexistovali. Herci, kejklíři, zpěváci jarmarečních písní a zdobiči fasád nepatřili zrovna k váženým povoláním. Vždy měl větší cenu pekař, kovář nebo ranhojič.
12. 9. 2019 09:32 | Link: http://www.evahrindova.cz/node/482

Postupem času ale se z bavičů začali stávat umělci a z podhradí se začali přesouvat do hlavních sálů a salonů. Bavit lidi je seriozní profese a taky se tím šikovní dovedou uživit lépe než dnešní pekaři. Doba se mění a mění se i důležitosti různých povolání.

Baviči v sobě dovedli objevit důležitou schopnost - přes smích ukazovat lidem vážné věci, přinutit je k zamyšlení. Někteří už k tomu smích ani nepotřebují, což nevím jestli je úplně dobře.:-) Nicméně dnes už umělci chodí do paláců hlavními vchody a to je fajn.

Akorát přemýšlím, jestli jsme se časem nedostali do druhého extrému a nezačali jsme si umělce - především herce - trochu zbožšťovat. Přece jen to jsou pořád jen baviči, kašpárci. K dobrému napodobování nepotřebujete vysoké IQ, možná je vám spíš na škodu. Fakt není nutné, aby kdejaký interpretační šikula rozdával svá moudra a stavěl se do pozice "svědomí" národa, protože umělci přece mají lepší duši.

Pořád ale existují tvůrci, kteří dovedou tnout do živého. Do krásy dovedou zabalit poselství, které přesahuje každodenní půtky a malicherné problémy. Dovedou bavit a zároveň nutit přemýšlet. Protože tvoří srdcem a jsou to skuteční umělci. Takoví se nehrbí kvůli penězům a nebojí se hledat pravdu. Ubývá jich, ubývá. Jejich kolegové, kteří nevládnou tak silným tvůrčím potenciálem, dělají vše proto, aby je odstranili od korýtek plných grantů a dotací. Spiknutí průměrných je přesný název současného uměleckého provozu. 

Noví skuteční umělci dnes živoří na okraji, nemají šanci prosadit se kvalitní tvorbou, nemají kde růst. Jejich okolí jim křídla přistřihává hned na začátku rozletu - k naší smůle. Naštěstí ale máme ještě pár umělců, kteří vyrostli v relativně svobodných devadesátých letech. Těm už křídla nikdo nepřistřihne. Jedním z nich je světová star, režisér Emir Kusturica. Potěšující je, že studoval v Praze, umí česky a k České republice se hlásí a zajímá se o dění u nás.

Navrhli jsme ho na státní vyznamenání a ono to vyšlo! Je to muž, který se nebojí a před nikým se neklaní. Přesně takoví mají dostávat ceny a mají být vzorem pro mladé. Zatím to ale vypadá, že naši mladí si berou vzory u servilních a hloupých přisluhovačů. A to je škoda a nemůžeme s tím nic dělat. Jen donekonečna opakovat to své. Kdo se bojí říkat pravdu, je slaboch. Umělci, kteří jsou poplatní režimu a době, jsou jen kejklíři a měli by zase do našich domů chodit zadními vchody... 

Další články, blogy, videa

Od roku 1986 až do roku 1994 jsem žila na Slovensku. A byla jsem aktivním občanem. V Žilině jsme po roce 1989 začali vydávat kulturně-politický...
Jsem asi trochu postižena tím, že lpím na logice. Mým oblíbeným předmětem byla matematika a miluju, když čísla a fakta tvoří logickou konstrukci....
Kdo si zažil léta před rokem 1989, neubrání se srovnání. Najednou zažíváme principiálně stejné situace, jen v jiném šatu. Naprosto typickým jevem,...
USA je velmoc, mají jaderné zbraně, nerostné suroviny a bohatou průmyslovou historii. Poslední dobou ale ztrácejí svou auru neporazitelných a jejich...
Neuvěřitelné se stalo skutečností - špatná a zbytečná úmluva neprošla. V situaci, kdy vládní koalice spolu s prezidentem a ústavním soudem válcuje...
*Vyplněním osobních údajů souhlasíte s jejich zpracováním. Údaje budou sloužit pouze k rozesílání newsletterů a nebudou poskytovány třetí straně. Svůj souhlas můžete vždy bezplatně odvolat.