Dnes nikdo nemůže věřit hvězdám a hvězdičkám, které na nás z veřejného prostoru chrlí moudra a politická hesla s intenzitou erupcí na slunci. Zpěváci, herci, spisovatelé – ti všichni se cítí být povolaní k tomu, aby určovali, co si mají druzí myslet. Stejně jako minulý režim umělce zneužíval a používal k vylepšování svého obrazu, dělá to i ten současný. Ovšem mnohem rafinovaněji. Dřív jsme věděli, že když Ladislav Štaidl mluví o klidu na práci, že tomu sám nevěří. Prostě si jen koupil u komančů nutný klid na práci svou a tím i na své přežití.
Dnes k nám promlouvají „bardové“, které nikdo neohrožuje a mohou si dělat prakticky co chtějí. Nejsou pod tlakem přehrávek a zřizovatelů. Jejich veřejně prezentované postoje proto působí mnohem přesvědčivěji a o to víc nebezpečněji. Reprezentují elitní svět smetánky, která má neomezený přístup do médií a ke grantovým penězům. To ale rozklíčuje jen málo lidí. Mnozí – jinak slušní a rozumní umělci – s nimi souhlasí jen proto, že nechtějí trhat partu. Společným znakem jejich postojů, kterými neomezeně zaplavují veřejný prostor je povrchnost, neznalost a jistá fanatičnost a hysterie. Mají jasné určené nepřátele (Zeman, Babiš, Rusko a Čína) a podle toho, jak Pavlovovi psi jednají. Nemá někoho rád Zeman? Tak to bude jistě dobrý člověk a naopak. Racionalitu v tom nehledejte, jen pudy a reflexy.
Typickým příkladem je propagandistické video slovenských TOP herců. Před eurovolbami natočili klip, za který by se nemusel stydět ani Goebbels. Každého kritika EU šmahem označili za fašistu. Obávám se, že herci ve videu ukázali svou nebetyčnou tupost a také nebezpečnost. Kvůli své hlouposti a neinformovanosti se umělci stali velmi dobrým nástrojem jakékoliv propagandy. Stejně jako sloužili každému jinému režimu, slouží i dnes. Oni sami by si měli vstoupit do svědomí a poučit se z minulosti. Kdo se zaprodal, většinou skončil špatně.
My jsme už jeden velký výron umělecké angažovanosti zažili v době televizní krize. Je smutné, že jim volení politici nakonec ustoupili. Od té doby nás umělci oblažují svými zkratkovitými a povrchními postoji, kterými jen kryjí novodobé umělecké papaláše, kteří se dobře naučili chodit v sytému grantů, dotací a veřejné podpory. Obklopeni jsou i těmi, kteří se umí uživit sami, ale skočili jim na špek líbivých frází a dobře vyváženého systému nenávisti.
A tak s lítostí sledujeme, kdo se nově dal do party s hlupáky, kterým jde jen o vlastní džob. V Olomouci na koncertě proti ministru kultury zahraje i Jan Spálený, Tata Bojs nebo David Stypka. Už je mají, už je nepustí. Proč se umělci, kteří to nepotřebují a svou poctivou uměleckou prací si vydobyli nezpochybnitelné renomé, nechali vtáhnout do nesmyslné antidemokratické štvanice?
Nemusí se vám ministr kultury líbit, ale je to volený politik, který je ze zákona odpovědný za instituce, které ministerstvo zřizuje. On má mandát a voliči ho mohou o něj v dalších volbách připravit. Je to férové. Nechci, aby za veřejné peníze odpovídali lidé, které nikdo nevolí a nekontroluje. I když se o to „kulturní fronta“ úpěnlivě snaží. Chtějí, aby nakládání s veřejnými penězi nebylo kontrolováno. Stejně jako se jim to podařilo s Českou televizí. Obávám se, že to mnohým kulturním bojovníkům vůbec nedochází. Že své dobré jméno používají na likvidaci demokracie a posilují ty, kteří chtějí neomezeně vládnout a obohacovat se na úkor všech.
Je mi to líto, ale jsou dospělí. A tak udělám jediné – ve svém přehrávači v autě jsem Tata Bojs nahradila Vypsanou fixou…
