S některými lidmi prostě diskuse není možná. Jenže to nepoznáte hned.
Občas se k mým příspěvkům vyjadřuje jeden pán, s kterým jsem kdysi spolupracovala a vycházeli jsme dobře a korektně. Bláhově jsem si myslela, že fakt osobní známosti lidi brzí v urážkách a nespravedlivém nálepkování. No, nebrzdí. Za jeden svůj status, který nebyl nijak namířen vůči osobě onoho pána jsem schytala spršku urážek. Jsem na to zvyklá, ale lidé, s kterými se znám osobně, se většinou drží zpátky a při debatách se l nadávkám a urážkám neuchylují.
Přestože jsem zvyklá na ledacos, toto mě zasáhlo více, než vulgarity anonymních trollů. Kam se naše společnost dostala, když už se k vulgaritám a nespravedlivým nálepkám uchylují i lidé, kteří nejsou chránění anonymitou? To jako když onoho pána potkám v Olomouci na ulici, mám očekávat, že mi plivne do tváře? Nebo dokonce něco horšího? Jak daleko je k lynčům? To jsou otázky, které mě napadají a není mi z nich dobře.
Vždy si člověk může myslet, že má pravdu, ale měl by hovořit tak, aby dal prostor i jiným pravdám. Minulost nám totiž ukazuje, že se často lidé mýlili a v zájmu jejich zaručeně jediné pravdy se zabíjelo, mučilo, věznilo. Nějak na to zapomínáme. Dnešní hloupou diskusí na Twitteru byl pro mě překročen Rubikon. Pro "jedinou" pravdu lidé zahazují i slušnost a likvidují dobré vztahy mezi sebou samými. Co nás tedy v budoucnu bude chránit? Není to pěkné zjištění a nejde mi tu debatu bagatelizovat. Nemůžu to hodit za hlavu.
Až se budete s někým ze svého okolí hádat, mírněte se. Pořád jsme lidi a slušnost a respekt ke druhému by nás měla odlišovat od barbarů. Já vím, je to těžké - když vám někdo tvrdí, jak s migrací v Německu klesla kriminalita, těžko si zachováte chladnou hlavu. Ale stále se o to musíme pokoušet. Protože zítra se budeme navzájem potřebovat jako spojenci proti mnohem větší přesile.
Normálně mi koťátka pomůžou, ale dnes to nezabírá.:-(
