Politický životopis

Zájem o veřejné dění se promítal do mého soukromého i profesního života. Vždy jsem patřila k organizátorům a komentátorům veřejného dění. Školní časopis, "podvratné" aktivity ve svazu mládeže, kritika školních aktivit. Po revoluci se otevřely možnosti a já se zabývala především kulturou.
6. 6. 2016 09:50 | Link: http://www.evahrindova.cz/node/258

Revoluci jsem prožívala na Slovensku, v Žilině. Tam jsme se s manželem po ukončení studia rozhodli žít. Po revoluci jsme s přáteli založili časopis, který se zabýval především kulturou. Vzhledem k době jsme se ale nemohli a ani nechtěli vyhýbat politice. Po několika konfliktech s primátorem Žiliny Slotou jsme se rozhodli "emigrovat" a přestěhovali jsme se do Olomouce. Nebylo to jednoduché rozhodnutí, ale sílící slovenský nacionalismus působil hrozivě. Obzvlášť když se jeho představitelé okolo primátora Sloty zaměřili na nás, jako na vydavatele jediného opozičního média v Žilině. 

Ale ani v Olomouci jsem nedokázala stát mimo politiku. Ve Votobii jsme vydali knihu Vaříme s konopím a byli jsme konfrontováni se státní mocí, která si nás vybrala jako ukázkový příklad k potrestání. Tehdy jsem zorganizovala několik debat o svobodě slova v rámci literárního festivalu Libri, který jsem vydupala ze země a začala za nakladatelství Votobia organizovat.

Můj skutečný vstup do politiky se ale datuje až později. Teprve práce asistentky poslankyně mě přivedla do skutečné politiky. Vstoupila jsem do Občanské demokratické strany. Ale i tady jsem narážela. Tehdejším mocným se nelíbilo, že jsem i prostřednictvím vnitrostranického časopisu "Na pravou míru" kladla otázky a zveřejňovala informace. Logicky se jim tak zmenšoval prostor na manipulaci. Vedla jsem místní sdružení, kterému přibýval počet členů, pořádali jsme různé aktivity, které vedly především k lepšímu informování členů a k jejich vzdělávání. Moje aktivity vyvrcholily kandidaturou do sněmovny v roce 2006. Začala jsem blogovat, protože to byl jediný způsob, jak se v rámci ODS zviditelnit. Vedení olomoucké ODS tehdy protěžovalo jiné kandidáty. Možná i proto si mě do svého filmu vybral režisér Robert Sedláček (najdete ho zde) a to byl pravděpodobně poslední hřebík do rakve mé politické kariéry. Tehdejší představitelé ODS v Olomouckém kraji vyvinuli velké úsilí, které mě mělo z politiky vyštvat. Nelíbila se jim má otevřenost a nemožnost mě manipulovat. Krátce po sněmovních volbách (výsledky zde) výkonná rada zcela v utajení odebral licenci místnímu sdružení, kterému jsem předsedala. Byli jsme tak jako vnitřní opozice olomoucké ODS rozprášeni.

Krátce jsem se do ODS vrátila a pokoušela jsem se přispět k její obrodě. Založila jsem FB stránku "ODS diskutuje" a psala jsem blogy o pravicové politice. V posledním záchvěvu snahy něco změnit jsem dokonce navštívila předsedu ODS Petra Fialu. Ale moje snažení bylo marné a vysloužila jsem si akorát nenávist čelných představitelů ODS a také mnoha jejich podporovatelů. Tehdy poprvé jsem zažívala něco jako virtuální lynč - odpor ke změnám v ODS byl a je skutečně velký.

Zcela ze zoufalství jsem v jednom ze svých blogů vyzvala stejně naštvané ženy k založení hnutí Naštvané matky. Byl to jen hypotetický povzdech, ale spontánně se začaly přidávat lidé a dnes už hnutí Naštvané matky je zapsaným spolkem, na FB má 15 000 fanoušků a uzavřená skupina má  3 200 členů. Máme naplánováno několik reálných akcí a sbíráme podpisy pro založení politického hnutí. 

Po založení Naštvaných matek jsem se také připojila ke vznikajícímu spolku Blok proti islámu. Byl to první pokus, jak přenést nespokojenost občanů do politiky. Bohužel ale tato aktivita po necelém roce skončila. Všichni jsme se ale naučili mnoho o tom, jak politiku dělat a také nedělat. 

Nyní jsem členkou spolku Naštvané matky, kterého jsem zároveň předsedkyní. Podporovala jsem také založení nové politické strany Alternativa pro Českou republiku 2017, za kterou jsem s podporou Naštvaných matek kandidovala neúspěšně do Senátu. Momentálně si užívám statusu nezávislého komentátora, protože považuji za důležité především informovat. 

Další články, blogy, videa

Jeden obrázek koncentruje všechny nejpalčivější problémy Evropy. Totální zpochybňování všeho a odmítnutí přirozenosti. Urputnou snahu srovnat všechny...
Co je to za otázku? 17. listopad je významným dnem našich dějin, který MÁ smysl slavit. Skepse a frustrace nejsou na místě. Přesto se setkávám se...
Zvykli jsme si na kolorit internetových diskusí, kdy mnozí „lepšolidi“ dávají najevo odpor k osobě prezidenta Zemana. Pro mnohé je to zdá se vlastně...
Dovolila jsem si parafrázovat oblíbené heslo emancipujících se žen. Ono to platí všeobecně. Sedět v koutku a čekat, až si někdo všimne mé skvělosti,...
Po dlouhé době to jsou volby, kdy nejsem nijak angažovaná, nekandiduji a mohu tedy zcela nezávisle komentovat a sledovat dění. Nejsem fanouškem...
*Vyplněním osobních údajů souhlasíte s jejich zpracováním. Údaje budou sloužit pouze k rozesílání newsletterů a nebudou poskytovány třetí straně. Svůj souhlas můžete vždy bezplatně odvolat.