Nechtěla jsem psát nic k prezidentské volbě - bylo toho moc a každý přispěchal se svou troškou do mlýna. Raději jsem jen tak pozorovala a poslouchala. Dnes jsem si ale přečetla velký rozhovor s Janem Švejnarem v MF Dnes. Docela mě to pobavilo a taky trochu zarazilo. Jestliže se o Václavu Klausovi tvrdí, že je narcis, tak co je potom jeho neúspěšný protikandidát? Spasitel? Vyvolený? Naiva či vypočítavý egomaniak? Hm... Každý si asi odpoví jinak. Pan Švejnar ale má evidentně jasno.:-)
Bože, tolik nabubřelosti až nadřazenosti umně schovávané za plnění úkolu, ke kterému jsem byl vyzván a vyvolen! Neuvěřitelné... Už dlouho jsem nečetla nikde a od nikoho něco takového jako že chci sloužit vlasti. Tolik frází bez obsahu na jednom místě se jen tak nevidí. JAK konkrétně chce sloužit vlasti? V JAKÉ oblasti se ta služba bude projevovat? JAKÉ prostředky bude pan Švejnar používat k prosazení JAKÝCH vizí? Nerozumím tomu. Pořád ještě máme ústavu, která jasně říká, že máme stranický systém - může se nám to nelíbit, můžeme proti tomu protestovat, ale je to všechno, co se proti tomu dá dělat. Jak tedy pan Švejnar uspěje se svou deklarovanou nadstranickostí? To jako svým charismatem bude ovlivňovat všechny členy všech politických stran, aby ho následovali (ale kam a proč - to pořád nějak nevím)? Nebo jak jinak chce náš stranický systém ovládnout z pozice jednotlivce navíc mimo politických stran? Hodně otázek, na které neznám odpověď. Navíc se zdá, že pan Švejnar se tím nijak netrápí. Neustále mluví o své vyvolenosti, jak ho má ráda veřejnost, jak je férový, čestný, stojící nad všemi...
No, každý máme nějakou milou úchylku:-)) Většinou ji skrýváme nebo si nás naše okolí za ni trochu dobírá. Toto ale není ten případ. Připomíná mi to ten film Forrest Gump - jak běžel a běžel a za ním se začal tvořit dav následovníků, kteří v něm viděli nového vůdce. Akorát s tím rozdílem, že Forrest o spoluběžce nestál. Pan Švejnar si v tom docela libuje. Komu by se však nelíbilo, kdyby mu podkuřovalo tolik lidí a všichni k němu vzhlíželi jako k zachránci české politiky a k jedinému čestnému, správnému a poctivému. Tomu se lehko uvěří:-)) Pak je jednoduché rozumné otázky odmítat jako potměšilé, nepříjemná fakta vydávat za spiknutí, silné protivníky snižovat podpásovkami (v rozhovoru třeba Jan Švejnar snižuje Klausovo vítězství argumentem koupených hlasů).
Já na to pobaveně hledím z pangejtu - jak tady pobíhá dav nadšených, kteří konečně mají svého vyvoleného. Konečně - podle nich - přijde někdo, kdo mávnutím kouzelného proutku přinese okamžitou změnu, najednou bude všechno krásné, bez poskvrnky, všichni budeme šťastní, zlí lidé budou identifikováni a potrestáni a už nás nikdy nebudou trápit. A ti, co tomu nevěří - že je to tak jednoduché - to jsou asi tedy ti zloduši:-))
Jo, kdyby to bylo tak jednoduché... Ale není. Politika se nezmění mávnutím kouzelného proutku a už vůbec ji nezmění Jan Švejnar - ani kdyby za ním běželo dvakrát víc lidí:-)) Politiku změní ti, kteří si uvědomí, že je to práce jako každá jiná, musíte udělat tisíce neviditelných drobných úkonů, než začne být vidět nějaký výsledek. Ti, kteří si uvědomí, že změny přijdou teprve tehdy, až si uvědomíme, že politika je běh na dlouhou trať s nezaručeným výsledkem. Že důvěryhodným se nastanete tehdy, když o své důvěryhodnosti budete mluvit. Důvěryhodnost získáváte v tisící politických soubojích. Teprve to, jak v nich budete vystupovat, jak se porovnáte s porážkami a jak s vítězstvími, z vás udělá politika. Jo - a důležité jsou také předměty těch soubojů. Protože to teprve ukazuje co jsou vaše vize, co reprezentujete.
O ničem takovém se v rozhovoru nic nedočtete. Řekla bych, že pan Švejnar je dost nabubřelý - ostatně tak vypadá i na té fotce u rozhovoru. Možná je ale jen naivní - stejně jako ti, kteří ho až fanaticky s horečnatým leskem v oku podporovali a podporují. Je totiž jednodušší vzývat spasitele, než něco konkrétního pro kultivaci české politiky udělat.
Eva Hrindová, 23. 2. 2008
